Samsonova poslední modlitba

I volal Samson k Hospodinu a prosil: „Panovníku Hospodine, rozpomeň se na mne a dej mi prosím jen ještě tentokrát sílu, Bože, abych rázem mohl vykonat na Pelištejcích pomstu za svoje oči!“ Soudců 16,28

Samson si nevážil Božího vyvolení, nechal se unášet svou náruživostí. Slabost pro ženy se mu stala osudnou. Delíla z něj vymámila, co je tajemstvím jeho velké síly a prodala jej Pelištejcům. Samsonova kariéra charismatického vůdce se octla v troskách.

Na konci zpackaného života Samson prosil Boha, aby si jej ještě alespoň jednou použil jako kdysi, totiž aby Samson vykonal pomstu nad nepřáteli Izraele. Bůh jeho modlitbu vyslyšel. Samson při tom zahynul, ale mrtvých Pelištejců bylo víc, než kdy předtím.

Možná máš jako Samson za sebou mnoho pádů. Možná se tvá kdysi slibná kariéra Božího služebníka octla v troskách. Možná  jako Samson pykáš za své hříchy, neseš důsledky svých selhání. To však nemusí být konec.

Modli se jako Samson, aby ti Bůh dal ještě alespoň jednu šanci vstoupit do původního úkolu. Kdo ví, snad se Pán slituje. Že při tom můžeš přijít o všechno? Ano, pokud to On dopustí. Co je však lepší: ztráta života ve prospěch evangelia nebo pomalé umírání v řetězech vlastního selhání (Soudců 16,21).

Vzpomeň si, k čemu tě Bůh původně povolal a pros jej o novou šanci, i kdyby měla být poslední.

Co je Boží milosrdenství

David Roper napsal:

"Menší než nejmenší ze všech Božích milosrdenství." Tak znělo motto anglického básníka a kazatele ze 17. století George Herberta, které měl vyryto na svém pečetním prstenu. Touto větou podepisoval své dopisy a knihy. Jákob vyslovil podobnou větu, když viděl Boží dobrotu, jíž se mu dostalo navzdory jeho hříchům a hanbě: "Nejsem hoden veškerého tvého milosrdenství a vší tvé věrnosti, které jsi svému služebníku prokázal." (Gn 32,11).

Slovo "milosrdenství" je z hebrejského "chesed" a znamená "Boží trvalou lásku." Myslím, že je důležité, aby toto slovo zaznělo ze srdce člověka, který se sám považuje za naprosto nehodného.

Spoléhaje pouze na trvalou Boží lásku, Jákob křičí: "Vytrhni mě!" Je to podivná kombinace myšlenek: "Nejsem hoden" a "Vytrhni mě "(vv.11-12). Na rozdíl od některých lidí, kteří si myslí, že mají vše pod kontrolou, Jákob věděl, že všechno, co předkládá Bohu, bylo poškozeno hříchem. Smýšlel o sobě jako o člověku, jenž si Boží milost nezaslouží. Jeho naděje se neupínala k vlastní dostatečnosti, nýbrž k zaslíbení, že Bůh se dívá laskavě na ty, kdo se spoléhají na Jeho milosrdenství. Pokora a lítost jsou klíče, jež otevírají Boží srdce.

Stejně jak to udělal s Jákobem, Bůh slyší také nás, když jej s pokorou žádáme o milosrdenství.

Milosrdenství je nezasloužené požehnání, které Bůh uděluje tomu, kdo toho není hoden.

Jak je tomu s darem víry

Vladimír Rafaj píše:

Každý nadpřirozený dar má v Písmu oporu, vychází z Písma a má praktické a zcela konkrétní uplatnění. To je pro křesťany povzbuzení a vede je to ke smělosti o tyto dary prosit.
Otázka, kterou si kladu, je, jakým způsobem a proč Ježíš buduje svou církev? Odpověď nacházíme v Novém zákoně. Apoštol Pavel nám hovoří, že Církev, která je jeho tělem se vzdělává nebo buduje skrze službu těla podle toho, jak je komu dáno (Ef 4,16). Záměrem pak je, „abychom dospěli do plnosti míry Kristovy“ (Ef 4,13). Z prvního Pavlova dopisu do Korintu v kapitolách 12 až 14 apoštol dává přesvědčivé pokyny jak poznat pravost darů, jejich původ a cíl a rovněž vyzdvihuje nadřazenost lásky nade všechny dary. Z tohoto oddílu Písma se dozvídáme, že ze všeho, co nám Kristus dal, není nic tak účinné v budování církve jako právě duchovní dary nebo charismata (řecký výraz pro dary, projevy a milosti dány zadarmo skrze Ducha svatého). Proto přirozené schopnosti, i když zaníceně a v pomazání použity, nejsou a nemůžou být náhradou či odměnou za efektivní službu milostivých darů, které se k nám dostávají skrze inspiraci a moc Ducha svatého. Jinými slovy, je to vyjádření nebo výsledek působení Boží milosti, která byla uvolněna skrze Ducha svatého, proto hovoříme o darech Ducha.

Celou úvahu si přečtěte zde.

12. února 2010 se nad Haiti otevřelo nebe

12. února 2010 haitský prezident Préval vyzval svůj národ ke třem dnům modliteb a půstu. Na tuto historickou výzvu reagovalo přes 1 milion Haiťanů.

Zástupy se shromáždily přímo u prezidentského paláce v Port-Au_Prince. Když pastor René Joseph, který měl shromáždění na starost, začal úvodní modlitbu, stáli Haiťané s rukama pozdviženýma k nebi a zoufale volali k Všemohoucímu, aby jim odpustil a uzdravil jejich zemi.

První den se dostavil také premiér Haiti. Nepromluvil však k zástupům, jen tam prostě stál a více než hodinu plakal. Pak na pár hodin odjel, aby se vrátil spolu s prezidentem Prévalem. Prezident promluvil k lidem a když potom volal k Bohu, aby uzdravil jeho zemi, pastoři na něj vložili ruce a žehnali mu.

Lidé se v pokání obrátili k Bohu a On byl potěšen.
12. února 2010 se nad Haiti otevřelo nebe.

Od trapasu k hříchu a jak z toho ven

Faux pas

Občas se dopustíme takového faux pas, že bychom nejraději schovali hlavu do písku. Trapasy nás trápí. Častujeme se nadávkami. Stydíme se před lidmi, kteří byli svědky našeho znemožnění.

Vzpomínám na svá teenagerovská léta, jak jedu v přeplněném autobuse. Mám štěstí, lidé kolem se mačkají, ale já sedím. Super! Slečna u dveří upozorňuje, že jí je špatně a asi bude zvracet! Lidé ji litují a bojí se, že je pozvrací. Soucit se probouzí i ve mně. Otáčím se na své sedačce a soucitně říkám: "Slečno, nechcete igelitový pytlík? Kdyby se vám chtělo zvracet?"

To byl hrozný trapas! Místo abych slečně nabídl místo, nabídl jsem jí igelitový pytlík. Anton Špelec mi zpívá z duše: "Kdybych se snad znova narodil, tak bych se zmačkal a pak zahodil."

Trestný čin

Ještě horší to bývá, když se dopustíme trestného činu. Zjistí se, že jsme něco ukradli, někde zalhali, někoho poškodili, nebo jsme prostě měli smůlu. Je s námi vedeno vyšetřování, musíme zaplatit pokutu, jít před soud, možná i do vězení. Rodina se za nás stydí. Spolužáci pošklebují našim dětem. Po návratu z vězení nemůžeme sehnat práci. Ačkoli jsme všeho upřímně litovali, lidé, které jsme poškodili, nás upřímně nenávidí. Posílají na nás rváče, aby nás zbili. Nejradši bychom utekli do ciziny, kde nás nikdo nezná a začali nový život. Ale jsme na to staří. Nezvládli bychom jazyk, změnu prostředí, namáhavou práci. Nezbývá nám než se smířit se zpackaným životem. Už nemůžeme doufat, že nám lidé budou důvěřovat.

Hřích

Úplně nejhorší jsou však naše hříchy. Trapasy se dají přežít, vždyť nakonec nejde o život, utrpěla jen naše image. Dá se nakonec přežít i ostuda, že jsme byli ve vězení. Svůj čin jsme litovali, trest jsme si odpykali a teď se můžeme polepšit.

Ovšem hřích - to je něco jiného. Hřích je přestoupení Božího Desatera. A trestem za hřích je smrt, vyhnanství od Boží lásky. Hřích nelze odčinit, ani si jej odpykat. Je jen jeden způsob, jak se vyhnout trestu za hřích: uvěřit v Ježíše Krista, který pykal za naše hříchy na kříži.

Jak z toho ven?

Už ať jsme si někde uřízli ostudu, porušili zákon nebo se dopustili hříchu, měli bychom vědět, že Bůh o všem ví. A nejen to. Současně nám nabízí nový začátek a novou identitu. Mimochodem církev Ježíše Krista se nikdy neskládala z hodných lidí, ale z hříšníků, kteří přijali Boží nabídku.

1. Korintským (KMS) 6,9-11 9 Což nevíte, že nespravedliví nedostanou do dědictví Boží království? Nebluďte! Ani smilníci ani modláři, cizoložníci, rozkošníci ani homosexuálové, 10 zloději ani hrabivci, opilci, utrhači ani lupiči neobdrží Boží království za dědictví. 11 Takoví jste někteří byli.: Ale dali jste se omýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu našeho Pána Ježíše Krista a v Duchu našeho Boha.

Jak vidíme, někteří členové korintského sboru byli hříšníci nejhrubšího zrna.
Ale uvěřili v Krista, vyznali své hříchy a začali nový život.

Váš život bude přesměrován

"Hospodin byl s Josefem." -Genesis 39,2

David McCasland napsal:

Srdce člověku vymýšlí cestu, ale jeho kroky určuje Hospodin. -Přísloví 16,9 (KMS)

Pianista Leon Fleisher debutoval v Carnegie Hall s newyorkskou filharmonií ve věku 16 let. Dosahoval na prestižních mezinárodních soutěžích a vystupoval v nejlepších světových koncertních síních. Ale ve věku 37 let byl postižen dystonií - nervovým onemocněním, které ochromilo jeho pravou ruku. Po období zoufalství a stažení se do ústraní se Fleisher zaměřil na učitelství a dirigování. Řekl, že hudbu miluje víc než klavír.

Jak reagujeme, když se hroutí naše sny? Když oblíbeného Jákobova syna Josefa prodali vlastní bratři do otroctví (Gn 37,12-36), mohl se propadnout do sebelítosti a zoufalství. Místo toho Josef zůstal věrný Pánu. Čtyřikrát si v Genesis 39 čteme, že "Hospodin byl s Josefem" (verše 2-3, 21, 23). Svými činy prokázal svou věrnost Bohu. Jeho příkladný život přesvědčil Egypťany, kterým sloužil, že Boží přítomnost je s ním.

Milujeme Boha víc než své sny? Přestože Josef musel oplakat ztrátu své minulosti a to, kým mohl být, Pán ho uvedl do povolání, o němž se mu ani nesnilo. Bůh nás chce vést také dnes. Jsme ochotni se od něj nechat přesměrovat?

Mé skvělé sny mě mohou svést,
mé naděje se mohou plést,
však věřím, že mě povede,
Pán nejsprávnější z cest. -Overton

Přečtěte si Genesis 39,1-10

Studijní bible s výkladovými poznámkami

Možná jste někdy otevřeli Bibli – a zase jste ji zavřeli s tím, že je to náročné čtení. V takovém případě by vás mohla zaujmout Studijní Bible s výkladovými poznámkami. Jde o překlad z angličtiny, který vyšel začátkem roku 2010.

Studijní Bible obsahuje ekumenický text, opatřený výkladovými poznámkami a teologickými články. Pocházejí z prostředí letničního hnutí a jejich autorem je misionář Don Stamps, jehož příběh je zajímavý.

Přibližuje ho Radek Smetana z Apoštolské církve: „Při svém misijním působení v Brazílii pojal úmysl, vyzbrojit místní služebníky Božího slova skutečně kvalitním teologickým základem. A právě jeho napadlo, že by mohl napsat komentář k textu Bible.“

Poznámky dokončil Don Stamps v roce 1991, šest týdnů předtím, než zemřel na rakovinu. Posléze se jeho texty zabýval tým teologů a odborníků a v roce 1992 vyšla anglická verze Studijní Bible. Pak následovala její cesta do jiných jazyků. České vydání je už 28. překladem.

Člen týmu překladatelů Aleš Navrátil vysvětluje: „Nóvum bude v tom, že teologie je vyostřeně evangelikální, tak jak jsme zvyklí v letničních nebo charismatických kruzích. Co se týče takovéhoto díla, tak je na českém trhu ojedinělé.“

A co konkrétně výkladové poznámky čtenářům přinesou?

Odpovídá další z autorů českého textu Karel Fridrich. „Je to text, který má přiblížit čtenáři dobové reálie, kontext doby, společnosti, objasnit třeba idiomatické vztahy textu a současné doby a podobně.“

Nynější publikace je výsledkem desetileté práce.

Od prvopočátků stál u myšlenky české verze americký misionář James Sabella: „Pro mě to je Boží dar a zázrak. Pracovalo na tom totiž hodně lidí, hodně let. Byla to mezinárodní práce, která není jednoduchá. A já říkám často, díky Bohu za to. Protože je to jeho práce, ne naše.“

V loňském roce vyšly hned tři překlady Bible, a to je podle ředitele České biblické společnosti Pavla Nováka situace mimořádná. Studijní Bible je čtvrtá v pořadí v krátkém čase.

Pavel Novák: „Zatímco ty předchozí Bible, nové překlady, nesou biblický text samotný, tato Bible přináší mnohem víc. Přináší spoustu aparátu, tabulky, mapy, přehledy, konkordanci, téměř co koho napadne. Vlastně taková malá mini příruční biblická knihovna v jednom svazku a ještě k tomu s biblickým textem. A to už stojí za to.“

A co přeje nové Studijní Bibli předseda Ekumenické rady církví Joel Ruml? „Aby měla nejen čtenáře, ale také lidi, kteří ji chtějí rozumět a využijí všechny ty studijní poznámky, které mohou text, ducha, obsah přiblížit a proměňovat životy a hledání lidí.“

Studijní Bible s výkladovými poznámkami je na trhu celkem ve třech variantách.

Zpráva převzata ze stránek Českého rozhlasu:
http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/694494